Následky povrchního léčení

Z knihy Lék na všechny nemoci str. 4

Sergej N. Lazarev

Nyní lidé stále častěji otevírají své podvědomí, všechny procesy se zrychlují, i odplata za hříchy přichází mnohem rychleji než dříve, lze to už nazvat začátkem Soudného dne. Myšlenky se mění v city, city v obrazy, které postupně přecházejí do podvědomí. Pokud dříve tento proces trval několik desetiletí a předával se potomkům jako jakási tendence, pak nyní zanoření myšlenek do podvědomí trvá roky či dokonce jenom měsíce.

Když lidé porušují mravní normy a přikázání a zabíjejí při tom lásku ve svých duších, spouští se program sebezničení. Tomu se říká Soudný den. Takto jsou uspořádány všechny procesy ve Vesmíru: jestliže je cíl chybný, pak nejprve začne trpět funkce a poté se její nositel rozpadá a mizí z povrchu zemského.

Lidé nedostávají Božskou lásku a energii jen tak, lásku je nutné si zasloužit. Je třeba překonávat pokušení, procházet zkouškami, zlepšovat svůj charakter, učit se odpouštět a milovat. Láska k Bohu je fyziologický proces. Pokud není tato funkce trénována, zaniká. Považuje-li se člověk za věřícího, ale při tom nic nedělá, pak se dříve či později stane ateistou a jeho duše se od Boha odvrátí.

Lásku k Bohu si musíme zasloužit skutečným usilováním o Něj. Kristus popsal víru jako usilování beze strachu, pochybností nebo zastávek. Mnoho lidí neúplně správně chápe, co je víra. Víra není pasivní očekávání, ale aktivní niterné usilování. Očekávajíce stáváme se závislými, ale usilujíce získáváme svobodu a nezávislost. Ale stávajíce se nezávislými musíme neustále svazovat naše činy s citem lásky a s Boží vůlí, jelikož Bůh nás řídí skrze lásku.

Při zkoumání lidské přirozenosti jsem viděl, že stejnou energii člověk vynakládá jak na to, čemu říkáme zajištěný osud, tak i na zdraví.

Existuje staré ruské přísloví: „Přišlo neštěstí – otvírej bránu!“ (v češtině „Neštěstí nechodí nikdy samo.“ – pozn. překl.) Jaký je jeho smysl? Poukazuje v našem případě na to, že pokud člověk ztrácí velký balík energie, pak aby nezemřel, je tato ztráta dělena na fyzické a na duchovní struktury. Jindy se stane, že nepříjemnosti člověka minou, zato on hned onemocní. Člověk předem vždy dostává znamení, a pokud mu porozumí, má ještě včas šanci ke změně,
k překonání problémů a vytvoření správného postoje ke světu.

Co se děje, když je člověk léčen moderní medicínou? Problémy, které zdravotnictví řeší
na úrovni těla, prostě přecházejí na úroveň ducha, na úroveň osudu, tedy z vnější roviny do roviny hlubinné. V jazyce mého výzkumu dochází k přesunu problémů z lidského těla na jeho osud a duši. Mluvíme-li náboženským jazykem, pak úspěšná léčba nemoci na vnější úrovni, ignorující paralelní niternou změnu člověka a jeho mravní rozvoj, vede k tomu, že se duše člověka začíná naplňovat hříchy.

Jestliže není odstraněna hlavní příčina nemoci, povede tato příčina k novým problémům. Pohansky myslící materialistická medicína se příliš nezabývá příčinami vzniku nemocí, jelikož za hlavní cíl považuje zničení nemoci jakožto nepřítele a dosažení rychlého výsledku.

Vznik různých netradičních systémů léčby, technik a metodik, které jsou navenek do značné míry účinné, byl zcela zákonitý. Mnoho lidí takové techniky úspěšně používá, ale ve skutečnosti jsou takové povrchní metody škodlivé a nebezpečné.

Proč „efektivní“ techniky a metody jedněm pomáhají, zatímco druhým vzniká spousta problémů? Dokud je člověk ještě víceméně zdráv a jeho duše není pošpiněna hříchy, může zvnějšku ještě svůj stav zlepšit pomocí různých technik. K takovému zlepšení však dochází díky energii duše, energii dětí a tím člověk přenáší své problémy na hlubší úroveň.

Je-li duše již znečištěna hříchy, pak přesunutím problému dovnitř člověk jenom svůj stav zhoršuje. Když člověk používá takové léčebné techniky, relativně rychle se mu dostaví nové problémy.

Kdo necítí svou duši a pro koho je hlavní tělo, se sice raduje z rychlého vnějšího „uzdravení“. V zásadě se však jedná o typické myšlení člověka současnosti: v tomto myšlení není Božská logika a vše je určováno logikou lidskou.

Lidská logika funguje jen ve velmi krátkém časovém období a podle principu „po nás potopa“: dnes mi musí být dobře, a co se stane zítra, tím se nechci zabývat. Zatímco Božská logika říká, že nejprve musíme zásobit energií své potomky, svůj zítřek, tedy postarat se o svou duši, a teprve pak se můžeme starat o své tělo.

Čím efektivnější jsou přitom různé systémy rychlého uzdravení a moderní medicína, tím žalostnější a tragičtější následky lze po nějaké době očekávat: neplodnost, zhoršení genofondu, rozpad budoucnosti a různé deformace duše. Pokus o řešení problémů pouze na vnější úrovni a ignorování příčin, z nichž se nemoc vyvinula, vždy vede k nežádoucímu výsledku.

Konec výňatku