Nespravedlivý osud

Co dělat, když nám lidé křivdí, osud je k nám nespravedlivý?

A jako reakci jsme spravedlivě rozhořčeni, snažíme se tedy sebe chránit a potrestat toho, kdo nás urazil.

Zdá se nám to naprosto logické. Ale co když nás uráží osud, co když osud je ten, kdo je k nám nespravedlivý?

Co dělat? Ten kdo je dlouho ukřivděný, pociťuje dlouho nespokojenost, ten vždy prohrává a místo rozvoje se dostavuje degradace a místo zisku nastávají škody. S osudem se přít je těžké, osud je moudřejší než my.

Jako kdyby Hospodin nebyl spokojen s něčím, jak mu někdo slouží – a dotyčný se bude hněvat a urážet na svého Hospodina.

Co dělat, když je osud nespravedlivý? Svaté knihy dávají geniální odpověď. Nikdy nelze zlobit se na Nejvyššího, na osud, je třeba chápat, že v tom, co se děje, je vyšší smysl.

Co říká…? Naprostá nespravedlivost, neštěstí, nemoci, nespravedlnosti. K čemu situace provokuje? K odsuzování, zklamání, skleslosti, … vůči Bohu a vůči osudu. A právě toto musí člověk překonat. Člověk si musí ve svém nitru uchovat lásku, je třeba nepodléhat zklamání, ale být optimistou v každé situaci, je třeba věřit, že všechno je možné překonat. A je nutné měnit sama sebe k lepšímu.

Nakolik člověk v sobě cítí smířenost ve svém vztahu k Bohu, natolik se v něm probudí síly ke zlepšení vlastního osudu. Tj. každý může promrhat své síly na boj s osudem, na odpor proti Nejvyššímu, a nebo může naopak všechny své síly vynaložit na to, aby překonal nedostatek lásky ve svém nitru a přijal za své potřebu měnit se k lepšímu. (Jakékoliv problémy, které se v našem životě objeví, nás postrkují k dalšímu rozvoji. A rozvoj začíná vždy od duše.) A také aby člověk dokázal zachovat si lásku, přijmout to, co se stalo, a všechna energie probuzená problémy, neštěstími a stresem byla vynaložena na změnu jeho vnitřního stavu – a pak se mu všechno vrátilo.

Toto smíření, kdy člověk místo pocitu křivdy, odsudků a nespokojenosti pochopí, že každá nepříjemnost jej postrkuje k zlepšení jeho samého a smíření nám poskytne možnost nejenom přežít všechny nepříznivé situace, ale  nakonec si i zachovat zdraví a spokojenost v životě. Podívejte se, ruské pohádky a přísloví dost jasně odrážejí vesmírné zákony. Pohádka nazývající se Mrazík. Děda Mráz se ptá: Je ti teplo děvenko? A ona nereptá, nerozčiluje se – a je za to odměněna.

Na první pohled jako by odměnu dostával pasivní člověk. Ale zde je nutno chápat, že nejde o pasivitu, ale jde o to, že vnitřně přijala, to co probíhá, a jen vnějšně aktivně koná. Nakolik jsme vnitřně smíření s vůlí Nejvyššího, tolik energie dostaneme pro to, abychom změnili okolní svět, sebe a realizovali své cíle a úkoly. V Bibli se píše: Blažení mírní, neboť oni budou dědici země. Kdo jsou mírní/krotcí? Mírní jsou ti, kteří si nestěžují na osud a nepociťují přitom vnitřní nespokojenost se sebou nebo osudem, zvládají své ambice, své instinkty a staví lásku na první místo, zatímco svá přání až na místo druhé. Tehdy se člověk nestává otrokem svých přání, dokáže překonávat své touhy. Tehdy člověk bude mít úspěchy. Výrazem bohatství byla vždy země, tedy teritorium, díky kterému člověk mohl přežít, získávat potravu.       Proto je velmi důležité ke všem nepříjemnostem v životě přistupovat s humorem, dobrosrdečností, s pochopením toho, že PŘÍČINA JE VŽDYCKY V NÁS SAMÝCH, že když máme problémy, není třeba hledat viníky. Hlavním viníkem je naše nedokonalost.

Proto nakolik si zachováme uvnitř dobrosrdečnost, do té míry budeme úspěšně hledat východiska a také je nacházet.