S potížemi pálení žáhy a návaznými dalšími problémy souvisí téma blízké mnoha mužům ale i ženám: neumění řešit konflikty tak přirozeně, jak vznikají.
Tak především: logika konfliktu hodnot není taková, jak si ji lidé vystavěli. Skutečné a život ovlivňující hodnoty, ať si to uvědomujeme, nebo ne, nejsou totiž hodnoty lidské, ale hodnoty vyšší: hodnoty kosmické, jsou to tvořivé světlo a bezpodmínečná láska. To jsou ty síly, které námi hýbou. A to je třeba mít na paměti.
Když si to uvědomíme, hned ucítíme, že se nemusíme přít do krve o své mínění, protože vlastně není až tolik důležité. Není totiž rozhodující. Co rozhoduje, je pozitivní přístup k druhému a vřelá láska.
Konflikty hodnot jsou součástí každodenního života a osud nás jimi podněcuje ke vztahovému oživení, obrodě přirozeného napětí mezi partnery a inspiraci pro další vztahové interakce, které zvyšují přitažlivost toho jednoho pro toho druhého…
Konflikty jsou dynamickými odrazovými můstky pro vznik pružné energie mezi mužem a ženou, jsou to poklady energie pro rozvoj vztahů a tím i zdroje pro přirozený vývoj lidstva.
Je jenom třeba dbát na použití přiměřených prostředků výměny názorů. Je třeba, aby nikdo z účastníků výměny názorů, zvláště ženy nevnášely do výměny nekontrolované city, stará ublížení a neodolatelnou chuť oplatit muži jeho dlouhodobou nevšímavost. To by byl konec!
Výměna se pak zvrtne v jednostranné vyčítání a muž se cítí jak toulavý pes, na němž nenajdeš už nic pozitivního…
Přečtěte si ve výňatcích z knihy S.N. LAZAREVA, jak se vyrovnat se svou vnitřní agresivitou, jak se NEvyhýbat konfliktům, z nichž konec konců plyne veškerý nutný vývoj ve společnosti, jak se s láskou postarat o svou duši, aby netrpěla. Připojuji dva úryvky z knihy S.N. Lazareva Diagnostika karmy 5 (teprve vyjde) str. 15:
„Existuje několik úrovní lidských hodnot. Nejprve je to materiální úroveň. Závislost na této úrovni rodí lidi bezzásadové, přízemní, chamtivé a lakomce.
První duchovní úrovní jsou vztahy, schopnosti, intelekt. Závislost na vztazích rodí žárlivost, podezíravost, pocit ukřivděnosti. Závislost na schopnostech a intelektu způsobuje povýšení vlastní důležitosti, touhu všechny deptat, tvrdě ovládat lidi klem sebe.
Druhá, vyšší úroveň duchovnosti je ušlechtilost, ideály, zásady, sny, cíle a naděje. Závislost na nich rodí neustálý konflikt, nespokojenost s okolní společností i lidmi. Agrese se může rozvíjet velmi pomalu, ale přitom velmi rozsáhle.
Třetí, ještě důležitější úroveň duchovnosti je morálka a mravnost, tedy duchovnost, která již přechází v lásku k lidem.
Na vztazích je Vaše sestra závislá minimálně. Zato závislost na schopnostech šestkrát převyšovala smrtelnou úroveň. Až poté, co jí odstranili ledvinu a provedli několik operací, vrátila se do normálu. Nemohu-li přijmout spasení a očištění prostřednictvím křivd a urážek od jiného člověka, pak ty zkoušky nedostanu, ale rovnou mohu místo toho onemocnět.
V tomto případě se tak i stalo. Ale jestliže se pýcha dostala do normálu, pak to, co tvoří její základ – závislost na ideálech, lpění na budoucnosti, to zůstalo na stejné úrovni. A dokonce i teď sedmkrát převyšuje smrtelnou úroveň. Jednoduše řečeno, nyní dokáže Vaše sestra přijímat nezdary a nepříjemnosti v životě, křivdy a ponížení taktéž. Ale nedokáže přijmout zrady, nespravedlnosti, ztroskotání plánů a nadějí. Její láska to nevydrží. Životaschopnost jejích budoucích dětí je 7-10 %, děti prakticky nemají šanci přijít na svět.
Fyzickým strádáním se zmenšuje závislost na všech lidských hodnotách – materiálních i duchovních. První, co musí Vaše sestra udělat, je pochopit a přijmout utrpení jako očištění. Kupodivu pokud člověk křičí, nenávidí a je připraven zbít toho, kdo mu křivdí, není to tak nebezpečné, jako když se bez vnějších projevů vnitřně zříká lásky k lidem, kteří mu ukřivdili. Vaše sestra má nejnebezpečnější tendenci, a to zřeknutí se lásky.
Božskou lásku poznáváme prostřednictvím lásky lidské. Čím více je v našem cítění lásky Božské, tím méně máme výhrad k lidem a méně toužíme tuto lásku pošlapat a zříci se jí. Osvobození od vnitřní agrese velmi napomáhá nejen pokání a modlitba, ale i upřímnost. Upřímný člověk vždy tíhne k umocnění lásky.
Hlavní, co by měla Vaše sestra udělat, je procítit, že její vyšší já je věčné, je to Bůh a láska, a její druhotné já, které je spojené s tělem a vědomím, se pravidelně rozpadá. Nakolik bude zachovávat lásku k Bohu, a přitom procházet všemi lidskými nepříjemnostmi a představovat si možná ponížení jejího chápání mravnosti, jejích zásad a ideálů a tak dále, úměrně menší bude její závislost na lidských hodnotách a vlastním lidském já. Menší závislost znamená menší agresi. Když zmizí agrese, zmizí i nemoci a neštěstí.
Anebo druhý úryvek ke stejnému tématu z téže knihy na str. 19:
„Podvědomá agrese Vašeho syna k okolnímu světu tvoří 300 jednotek. Průměrně je pro člověka smrtelných 200 jednotek. V značné míře to je způsobeno Vaším nesprávným náhledem na svět. Žila jste duchovností, nikoliv láskou. Láska dává absolutní obraz světa, a když zpočátku svět milujeme, a až potom se jej snažíme pochopit, nikdy s ním nebudeme
v konfliktu.
Vědomí je ale vždy omezeno a nikdy nám nepodá přesný obraz světa, dokud se nestane láskou. Od prvních vteřin, kdy se ideály stávají důležitějšími než láska, se člověk snaží přizpůsobit vše kolem svému omezenému ideálu. Vzhledem k tomu, že svět nemůže odpovídat našemu vědomí, okamžitě propuká konflikt, výhrady, absolutní nespokojenost se vším.
Potom osud začíná člověka léčit a zachraňovat, tím že boří jeho obraz světa, který člověk považoval za neměnný. Nejdříve se zbortí ideály zvenčí: například smrt někoho blízkého. Nebo třeba nepochopitelná nezasloužená urážka ze strany milovaného člověka. Nebo nespravedlivý postoj ze strany společnosti. Svět se stává nelogickým a vražedným. Vše okolo se začíná rozpadat.
Naopak když se člověk zbavuje důležitosti vědomí a obrací se k lásce, pak se lidská logika a vědomí opět obnovují. Pokud člověk však pokračuje v obhajobě svých zásad a ideálů, začíná se rozpadat zevnitř. Přičemž první rána udeří na děti, vnuky včetně těch budoucích, zmrzačí jejich charakter i náhled na svět a až potom udeří na člověka samého.
……………
Jestliže takovému dítěti ve všem vyhovíme, může to zmrzačit jeho duši. Pokud bychom se však k němu chovali jenom tvrdě, mohlo by zatrpknout a při hlubším očištění by se mohly deformovat vrchní vrstvy charakteru, zdraví i osudu. Proto nejlepší bude, když mu ukážete lásku, vysvětlíte, že tvrdé potrestání potřebuje pro své dobro. A potom trestejte.
Samozřejmě, že hlavní zde není vnější jednání, byť by bylo rázné, ale vnitřní práce rodičů na sobě samých, jejich vlastní změny přístupu ke světu i sobě. V takovém případě mohou být změny u dětí dost rychlé.“
Více se také dozvíte v mém eBooku REFLUX, který jsem pro vás vytvořila ZDARMA.