Reflux jícnu

K žaludku a trávení patří kyselina HCl chlorovodíková. „Vracejí-li se nám šťávy“, má se obecně mezi lékaři za to, že máme této kyseliny v žaludku příliš velké množství. Americký lékař Dr. Berg na Internetu upozorňuje, že zvláště s postupujícím věkem příčina bývá často opačná a této kyseliny je v žaludku nedostatek.

Proto doporučuje po ránu na lačno pít ranní kyselý nápoj, který nám ukáže, jak na tom s našimi kyselinami jsme. Do šťávy z jednoho pomeranče (náhradně grapu, citronu) přidáme trochu teplé vody, trochu strouhaného zázvoru a teď přijde to hlavní: 1 až 2 lžičky jablečného octa. Dosladíme pořádnou (1,5) lžičkou medu.

Pokud nám nápoj přinese blaho a jenom osvěžení, zmizí nám pálení žáhy a časem se může zahojit reflux jícnu. Je vidět, že jsme kápli na tu pravou příčinu. Doporučuji nenechat se odradit, vyzkoušet několikrát, než přijdeme na správné dávkování ingrediencí! Nevzdávejte se hned, úspěch STOJÍ
ZA TO.

S potížemi pálením žáhy a návaznými souvisí téma blízké mnoha mužům ale i ženám: neumění řešit konflikty tak přirozeně, jak vznikají. Přečtěte si ve  výňatcích z knihy S.N. LAZAREVA, jak se vyrovnat se svou vnitřní agresivitou, jak se NEvyhýbat konfliktům, z nichž konec konců plyne veškerý nutný vývoj ve společnosti, jak se s láskou postarat
o svou duši, aby netrpěla. Připojuji dva úryvky z knihy S.N. Lazareva Diagnostika karmy 5 (teprve vyjde), str. 15:

„Existuje několik úrovní lidských hodnot. Nejprve je to materiální úroveň. Závislost na této úrovni rodí lidi bezzásadové, přízemní, chamtivé a lakomce.
První duchovní úrovní jsou vztahy, schopnosti, intelekt. Závislost na vztazích rodí žárlivost, podezíravost, pocit ukřivděnosti. Závislost na schopnostech a intelektu způsobuje povýšení vlastní důležitosti, touhu všechny deptat, tvrdě ovládat lidi klem sebe.
Druhá, vyšší úroveň duchovnosti je ušlechtilost, ideály, zásady, sny, cíle a naděje. Závislost na nich rodí neustálý konflikt, nespokojenost s okolní společností i lidmi. Agrese se může rozvíjet velmi pomalu, ale přitom velmi rozsáhle.
Třetí, ještě důležitější úroveň duchovnosti je morálka a mravnost, tedy duchovnost, která již přechází v lásku
k lidem.
Na vztazích je Vaše sestra závislá minimálně. Zato závislost na schopnostech šestkrát převyšovala smrtelnou úroveň. Až poté, co jí odstranili ledvinu a provedli několik operací, vrátila se do normálu. Nemohu-li přijmout spasení a očištění prostřednictvím křivd a urážek od jiného člověka, pak ty zkoušky nedostanu, ale rovnou mohu místo toho onemocnět.
V tomto případě se tak i stalo. Ale jestliže se pýcha dostala do normálu, pak to, co tvoří její základ – závislost na ideálech, lpění na budoucnosti, to zůstalo na stejné úrovni. A dokonce i teď sedmkrát převyšuje smrtelnou úroveň. Jednoduše řečeno, nyní dokáže sice Vaše sestra přijímat nezdary a nepříjemnosti v životě, křivdy a ponížení taktéž. Ale nedokáže přijmout zrady, nespravedlnosti, ztroskotání plánů a nadějí. Její láska to nevydrží. Životaschopnost jejích budoucích dětí je 7-10 %, děti prakticky nemají šanci přijít na svět.
Fyzickým strádáním se zmenšuje závislost na všech lidských hodnotách – materiálních i duchovních. První, co musí Vaše sestra udělat, je pochopit a přijmout utrpení jako očištění. Kupodivu pokud člověk křičí, nenávidí a je připraven zbít toho, kdo mu křivdí, není to tak nebezpečné, jako když se bez vnějších projevů vnitřně zříká lásky k lidem, kteří mu ukřivdili. Vaše sestra má nejnebezpečnější tendenci, a to zřeknutí se lásky.
Božskou lásku poznáváme prostřednictvím lásky lidské. Čím více je v našem cítění lásky Božské, tím méně máme výhrad k lidem a méně toužíme tuto lásku pošlapat a zříci se jí. Osvobození od vnitřní agrese velmi napomáhá nejen pokání a modlitba, ale i upřímnost. Upřímný člověk vždy tíhne k umocnění lásky.
       Hlavní, co by měla Vaše sestra udělat, je procítit, že její vyšší Já je věčné, je to Bůh a láska, zatímco její druhotné já, které je spojené s tělem a vědomím, se pravidelně rozpadá. Nakolik bude zachovávat lásku k Bohu, a přitom procházet všemi lidskými nepříjemnostmi a představovat si možná ponížení jejího chápání mravnosti, jejích zásad a ideálů a tak dále, úměrně menší bude její závislost na lidských hodnotách a vlastním lidském já. Menší závislost znamená menší agresi. Když zmizí agrese, zmizí i nemoci a neštěstí.

Anebo druhý úryvek ke stejnému tématu z téže knihy na str. 19:

      „Podvědomá agrese Vašeho syna k okolnímu světu tvoří 300 jednotek. Průměrně je pro člověka smrtelných 200 jednotek. V značné míře to je způsobeno Vaším (matčiným – pozn. překl.) nesprávným náhledem na svět. Žila jste duchovností, nikoliv láskou. Láska dává absolutní obraz světa, a když zpočátku svět milujeme, a až potom se jej snažíme pochopit, nikdy s ním nebudeme v konfliktu.
      Vědomí je ale vždy omezeno a nikdy nám nepodá přesný obraz světa, dokud se nestane láskou. Od prvních vteřin, kdy se ideály stávají důležitějšími než láska, se člověk snaží přizpůsobit vše kolem svému omezenému ideálu. Vzhledem k tomu, že svět nemůže odpovídat našemu vědomí, okamžitě propuká konflikt, výhrady, absolutní nespokojenost se vším.
      Potom osud začíná člověka léčit a zachraňovat, tím že boří jeho obraz světa, který člověk považoval za neměnný. Nejdříve se zbortí ideály zvenčí: například smrt někoho blízkého. Nebo třeba nepochopitelná nezasloužená urážka ze strany milovaného člověka. Nebo nespravedlivý postoj ze strany společnosti. Svět se stává nelogickým a vražedným. Vše okolo se začíná rozpadat.
      Naopak když se člověk zbavuje důležitosti vědomí a obrací se k lásce, pak se lidská logika a vědomí opět obnovují. Pokud člověk však pokračuje v obhajobě svých zásad a ideálů, začíná se rozpadat zevnitř. Přičemž první rána udeří na děti, vnuky včetně těch budoucích, zmrzačí jejich charakter i náhled na svět a až potom udeří na člověka samého.           …………………………….
      Jestliže takovému dítěti ve všem vyhovíme, může to zmrzačit jeho duši. Pokud bychom se však k němu chovali jenom tvrdě, mohlo by zatrpknout a při hlubším očištění by se mohly deformovat vrchní vrstvy charakteru, zdraví i osudu. Proto nejlepší bude, když mu ukážete lásku, vysvětlíte, že tvrdé potrestání potřebuje pro své dobro. A potom trestejte.
      Samozřejmě, že hlavní zde není vnější jednání, byť by bylo rázné, ale vnitřní práce rodičů na sobě samých, jejich vlastní změny přístupu ke světu i sobě. V takovém případě mohou být změny u dětí dost rychlé.“

Konec výňatku