Střeva – všechny choroby začínají ve střevech

Nevím, co se stalo před mým narozením, od maminky ale vím, že jsem šla nožičkami napřed a to znamená, že se mi na svět nechtělo. Šikovný primář mě však během chvíle otočil. Možná už tam ve světě lidí bylo něco, co můj zdravotní stav předurčilo.

O tom že mám potravinovou nesnášenlivost na kravské mléko a lepek jsem se dozvěděla až jako dospělá matka dvou dcer. Alergeny způsobovaly záněty a ty se přenášely na levý vejcovod, což je u děvčátek velmi časté. Proto při trávicích problémech neznámého původu je třeba na toto nebezpečí u děvčat primárně pomýšlet. Děvčata a matky, nezapomínejte!

Moje nesnášenlivost byla naštěstí nevýrazná, ovládala jsem ji občasným hladověním. Proto jsem ji prostřednictvím MUDr. J. Jonáše, pro kterého jsem tehdy tlumočila přednášky přírodních lékařů, objevila až v mém dospělém věku. Ovšem na gynekologické potíže bylo už dávno zaděláno.

Již v páté třídě jsem se stala vyznavačem těla, protože sportovkyně vyrůstající v ateizované rodině v totalitním režimu a která provozuje silovou sportovní gymnastiku ani jinak nemůže. Přírodovědec S. Lazarev v knize Čistá karma na str. 86 píše:

  „Výzkumy, které jsem provedl, přesně odpovídají … závěrům. Když jsem zjistil, že při snížení kontaktu s Božským principem dochází k poruchám především práce střevního traktu, nemohl jsem zpočátku pochopit proč. Jak je možné, že střevní trakt je spojen s kosmem více než mozek? Při analýze jsem si však zcela přirozeně vzpomněl na to, že se v józe doporučuje všechny nemoci léčit právě od trávicího traktu. Už od mládí jsem jako by nepatřil do tohoto světa (žil jsem jakoby v oblacích) a matka, která se mě odtud pokoušela dostat zpátky na zem, mi vždycky říkala: ´Pochop, že člověk je jen zdokonalená střevní trubice.´ A opravdu, život se přece vyvinul z nejjednodušších organismů, které mají prakticky jen střevní trubici, a hlavní kontakt s vesmírem se uskutečňoval pomocí střevního traktu.“

Vzpomněla jsem si na svého přítele Pepu Vynálezce, jehož hluboce věřící rodina v Ludkovicích na luhačovicku byla minulým lživým režimem brutálně postižena, otec přinucen stát se členem jednotného zemědělského družstva, z něhož posléze spolu s několika dalšími vystoupil, a místní komunisti jej proto snadno připravili o jeho polnosti i les. Matka, její dcera i syn Pepa onemocněli na střevní křeče, onemocnění, které se všem třem stalo nakonec osudným. Náhoda? Možná si to sami nepřipustili, ale ještě horší než přijít o majetek bylo přijít o víru v Boha.

     Vzpomínám na mou babičku, jak konstatovala, když se šlo v 70.letech k totalitním volbám: no, máme se dnes líp, tak musíme jít volit… Celá rodina byli odbojáři, bolševický režim jim vzal „jenom“ víru v Boha. Moje intelektuálská babička za materiální blahobyt víru v Boha pod tlakem dětí dobrovolně odevzdala a netušila, že právě to může být podnětem k jejím obtížím se střevy.

     Také mé duši asi chyběla víra v Boha, do komunistické odbojářské rodiny a později do mého života s kladinou, koněm a bradly se už víra v Boha nevešla, gymnastka ani nevěděla, co to víra je. Srdnatě jsem bojovala se svými zdravotními obtížemi a naučila jsem se samu sebe léčit, vždy když mi oficiální zdravotnictví nebylo ochotno pomoci. Dnes, s mou znovuobjevenou a ošetřovanou láskou k Bohu, se moje střeva stále lepší.

     Když se vrátím k mým střevním obtížím, tak kromě půstu nebo rovnou hladovění a samozřejmě vyloučení alergenů mi pomohl hlavně jedovatý vlaštovičník větší, chelidonium majus. Recept na extrakt jsem si našla u léčitele ing. Jiřího Janči, dávkování chybělo, našla jsem je v knize Sám sobě doktorem u kolegy překladatele Cingroše: 30 kapek na lačno 3x denně.

     Vlaštovičník mi po měsíci užívání důkladně regeneroval sliznice nejen žaludku, ale i střev a navodil sice hořkou chuť, ale zato tak báječný pocit v trávicím traktu, že se stal mezi bylinami mým oblíbencem.

     Taktéž od 90.let a mého seznámení s celostní medicínou u MUDr. Josefa Jonáše mě provázejí knihy přírodovědce, léčitele a filosofa Sergeje N. Lazareva, z nichž jsem pochopila původní impulz ke střevní chorobě – viz úryvek výše.

     Tímto Vás chci znovu upozornit, z čeho všeho mohou vznikat nemoci. Lidský rozum si dnes ani nepřipouští důležitost, ba životní nepostradatelnost víry v Boha.  Vzal nám ji minulý lživý režim a následkem naší ateistické školní i rodinné výchovy nám realita naší Božské povahy stále ještě uniká. Ujišťuji Vás, že její znovuobjevení je nádhernou regenerací pro duši, zárukou doživotního štěstí a harmonie a jistě též skvělým východiskem k pevnému zdraví celé rodiny.

Co ke zdraví střev říkají autoři Dethlefsen a Dahlke v knize Nemoc jako cesta? Nacházím u nich jen obecně lidské úvahy o příčinách nemoci, za kterými lze však ztrátu víry tušit:

• Co nemohu nebo nechci spolknout?
• Užírám se něčím?
• Jak zacházím se svými city?
• Jak nakládám se svou agresí?
• Jak dalece ustupuji konfliktům z cesty?

Zánět slepého střeva u dcery (S.N. Lazarev, výňatek)

„Vzpomněl jsem si, jak jsem před několika lety pozoroval tuto ženu v konfliktní situaci. Chovala se dost tvrdě a nesmiřitelně a byla na ní vidět touha oponenta ponížit. Ve své podstatě její chování ani nezapadalo do schématu „oko za oko, zub za zub“, chtěla svým oponentům způsobit větší škodu, než jakou oni způsobili jí samotné.

Právě tato vnitřní nesmiřitelnost, kterou předala své dceři, vedla k prvnímu dívčinu problému – zánětu slepého střeva, a matka cítila, že tím to neskončí. Žena intuitivně chápala, že její vnitřní problémy jsou poměrně rozsáhlé.

„Měň svůj charakter,“ řekl jsem jí, „změň své vnímání světa. Zvnějšku se můžeš bránit, uvnitř ale nesmíš. Uvnitř komunikujeme s Bohem. A nejlepší obranou je schopnost najít společný jazyk s tím, s kým se dohaduješ, najdi v sobě schopnost být takovou, že tvrdé a ostré konflikty prostě nevzniknou. Čím více usiluješ o rozvoj, tím více lásky máš ve své duši a tím dříve konflikt vyřešíš.

To, čemu říkáme konflikt, je už jeho pozdní fáze, kdy zbývá pouze násilné řešení problému. Každý konflikt může člověk vyřešit už v jeho zárodku – svým správným postojem ke světu a svým harmonickým stavem.
Právě tomu musíme učit své děti.„

V sidebaru se podívejte ještě na výňatek z knihy Překonání pýchy (str.25) S. Lazareva.

Odkaz na facebook skupinu Lazarevci Lenka