V zajetí sklíčenosti

V zajetí sklíčenosti

Řekněte mi: co je sklíčenost? Nepřijetí Boží vůle. Nespokojenost sám se sebou. Nespokojenost s druhými lidmi. Nevíra v budoucnost. Krach životních plánů. Pesimismus. Odmítání Boží vůle. Odmítnutí lásky. Ztráta smyslu života. Vidím, že se už začínáte orientovat.

Spáchání sebevraždy, to už je poslední, závěrečný stupeň. Když je forma důležitější než obsah, to je v zásadě případ falešných cílů. Ztráta cíle… Napovídám vám, napovídám… O co jde?

Silným člověka dělá cíl. Proč člověka silným činí cíl? Protože máme více energie. Síla – to je energie. Cíl nás dělá silnými, protože provokuje a pomáhá uvolňovat energii. Když energie klesá, když ji ztrácím, dostavuje se skleslost. Přišel jsem do obchodu, chtěl jsem si něco koupit, ale oni to nemají, jsem skleslý. Cíl se ztratil.

Logika je jednoduchá. Nejdříve ztrácíme cíl. Přichází pesimismus. Co je pesimismus? To je nevíra v systém. Ne, to nechci, to není ono… Tj. pesimismus je nevíra v jakýkoliv cíl. Pesimismus a skleslost jsou ochrannými funkcemi organismu. V čem jsou ochranné? Chrání nás před zbytečným, nekontrolovaným, nesprávným výdejem energie.

A teď, podívejte, člověk se rozběhl a prásk hlavou proti zdi. A znovu. Ptají se ho: co děláš? Chceš prorazit hlavou zeď? Nee, bojuju s časem, budu se bít až do konce. Ale ten skleslý řekne: nebudu to dělat! Takhle nás chrání skleslost. A strach, to je dvojice, chodí vždy spolu. Strach, to je zřeknutí se cíle.

A zde je velmi důležitý okamžik: člověk, který žije čistě lidskou logikou, je odsouzen ke skleslosti. Takhle to cítil Lev Tolstoj, říkal: proč žít? Stejně nakonec umřu. Nechci žít. Takhle zněla jeho zpověď, otřesné. Skleslost – to je zřeknutí se cíle.

Ale když žijete lidskou logikou, jste ke skleslosti předem odsouzeni. Jestliže ale míříte k Bohu, protože Stvořitel je věčný, potom láska k Bohu jako taková nemůže vzbudit nikdy smutek, protože tento cíl je věčný. Se Stvořitelem se cíl přesune přes hranici času. Pokud osobně směřujeme, usilujeme přiblížit se k Bohu, pak v našem nitru být sklíčenost nemůže!

Jakmile ztrácíme osobní směřování k Bohu, automaticky se objevuje sklíčenost. Okamžitě se člověk začne orientovat na jiné cíle, ty cíle jsou nestálé, cítím, že je mohu ztratit, mohu ztratit všechno, i život mohu ztratit. A už vzniká moment sklíčenosti. Tehdy  proto abychom tento systém strategických cílů zachovali, když cítíme, že můžeme všechno, život, tělo, schopnosti, krásu, všechno ztratit, tehdy přepínáme na něco, co je reálné, třeba peníze – mám je a jsem šťastný. Chci vydělat hodně peněz, chci se vypracovat na vysoké postavení ve společnosti, chci mít moc…

Snažím se o to a jsem šťastný, snažím se nepřemýšlet o strategických cílech, protože to potom ve mně vyvolává skleslost. Proto člověk, ztrativší své úsilí přibližovat se k Bohu, je odsouzen ke sklíčenosti. A začíná hledat systém jiných cílů.

A čím více cítím, že mé strategické cíle se narušují, tím více se upínám k taktickým cílům. Žiju taktickými cíli, pak i je ztrácím a všechno se zužuje už jen na čistě živočišné instinkty. Sex, jídlo, pití, požitky, to je způsob života zločince. Tak to je způsob života, kterým žije dnešní civilizace.

S.N. Lazarev